Účes až zaprvé

Náš účes tvoří 60% našeho vzhledu. Podle účesu si děláme bleskový úsudek muž x žena, mladý x stará, upravený x halabala, líbí x nelíbí. Pak teprve následuje celkový vzhled, velikost, hmotnost, oblečení, tvář, úsměv, postoj, zavazadla a další detaily. Na kvalitě vlasů se také odráží naše fyzická kondice, kreativita a schopnost o sebe pečovat. Z jiného úhlu pohledu jde o výraz našeho nevědomí, kulturní sounáležitosti, společenského statutu. V poměru naší péče o „detaily“ a účes častokrát účes prohrává.

Přitom existuje mnoho pomůcek jak účes upravovat, mnoho kosmetických výrobků, ozdoby, příčesky, nejrůznější fény, kulmy a všechny ty nástavce. Péčí o vlasy tak můžeme trávit hodiny. Proč to neděláme?

Čas. Věnovat účesu více času než pár minut nám připadá zbytečné. /60% našeho vzhledu/ Já si tam nevidím. Vlasy rostou na místě, kam se nikdy nepodíváme. Pokud nevyužíváme sofistikované postavení několika zrcadel, máme smůlu a musíme se spolehnout na odhad. Praxe. Chce to trénovat denně, zkoušet, být trpělivý / trpělivá. Naučit se používat jen to, co nám opravdu k účesu pomáhá, nikoli zpatlat vše, co mi přijde pod ruku.

Výsledek je nejistý. Když se mi to líbí teď, bude se mi to líbit ještě odpoledne? A bude se to líbit těm okolo mě?

A pak je tady kadeřník. Můžeme se mu svěřit do jeho rukou, ať kouzlí podle sebe. Koho potom budeme mít na hlavě? (Snad proto kategorie 0 – 15 let návštěvu kadeřníka bojkotuje, co to jde). Největší revoltou jsou odrostlé vlasy „Máničky“, oholená hlava nebo barevnost duhy. Většina lidí však akceptuje společenský diktát a upravuje – nechá si upravovat vlasy podle požadavků té které kultury. Existuje řada profesí a společností, které svobodě vlasů nefandí a jejich členové musí respektovat přísná pravidla upravenosti vlasů. Např. v armádě, ve zdravotnictví, v mnišských řádech a některých náboženstvích, baletky, modelky, herci, kuchaři. Uniformita má vždy stejnou míru nevýhod a výhod. Naopak úplnou volnost má účesová tvorba jako soutěžní kategorie, podle téma a střihu. Na takových soutěžích je vidět, co vše lze z vlasů vytvořit.

Pro běžné uživatele vlasů doporučuji:

* Starat se o vitalitu svých vlasů. Upravenost je zaručena umytým vzhledem, lehkostí a přirozenou lesklostí. Takzvaný „mokrý vzhled“ si může dovolit jen málokdo, lépe vypadá na mužích, vlnitých vlasech a středně dlouhém účesu. (např. v blond variantě je nepřijatelný!)

* Krátký střih musí být viditelný, tedy nikoli přerostlý, zejména na krku a kolem uší.

* Středně dlouhý a dlouhý střih by měl mít patrný záměr kadeřníka, tedy mělo by být jasně vidět, že jde o účes, nikoli porost.

* Čím delší vlasy, tím lépe vypadají v nějakém aranžovaném účesu (copy, sepnutí ke straně nebo nahoru) s decentními ozdobami.

* Barvení vlasů by měla být každého věc, nikoli viditelný postup odrůstání a vzkaz pro všechny.

* Účes by vám neměl být „společníkem“ a vynucovat si kontakt. Neustálé upravování si účesu a letmé cukání či pohazování hlavou ruší nejen nositele, ale i toho, kdo je s danou osobou v kontaktu. Takový typ účesu je vhodný pro okamžiky nezávazné a rozpustilé, všude tam, kde ležérnost a nahodilost může být centrem pozornosti.

Účes je viditelný zdálky, ale mnohem důležitější je v kontaktu zblízka. Proto by nám měl pomáhat a ne nás zrazovat. Volte si účes podle vašeho typů vlasů, tvaru obličeje, poměru hlavy krku a těla, a schopnosti se o něj starat. Účes je dobré během dne znovu upravit, vlasy pročesat. Nejen že si tím dopřejete osvěžující masáž hlavy a kontakt s vlastním nevědomím, ale získáte i čerstvý vzhled. Hezké upravené vlasy přidají každé osobě na osobitosti. Kdo pečuje na první pohled o sebe, vzbuzuje v nás pocit, že by mohl pečovat i o nás. A to chceme.

Foto: depositphotos.com

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

You must be Logged in to post a comment.